Alois Jandouš

PharmDr. Alois Jandouš (1838–1893) byl jedním z nejvýznamnějších českých farmaceutů 19. století, průkopníkem vědecké farmacie psané v českém jazyce, osvíceným městským radním a zakladatelem České farmaceutické společnosti. Byl rovněž autorem odborných publikací, pokrokovým hygienikem a aktivním členem veřejného života. Jeho osobnost zanechala nesmazatelnou stopu nejen v dějinách farmacie, ale i v kulturní a intelektuální krajině českých zemí.

Narodil se 18. dubna 1838 v Chroustovicích. Po předčasné smrti otce se jeho matka Antonie znovu provdala za c. k. finančního úředníka Jana Nepomuka Seydlera. Jandouš studoval nižší gymnázium v Německém Brodě, vyšší v Novém Městě pražském, a poté vstoupil do lékárnické praxe. Vysokoškolská studia absolvoval na pražské univerzitě a polytechnice – v roce 1869 získal doktorát z chemie, o dva roky později i doktorát z farmacie.

Již během studií se projevil jako originální a sebevědomý myslitel. Na sjezdu rakouských lékárníků v roce 1863 zaujal přednáškou o omamných léčivech. V roce 1867 vydal první odborný spis "Krátký přehled rozvinutí nauky o chemických pojmech" a už v roce 1873 experimentálně prokázal, že kyslík uvolňovaný rostlinami není ozonem – předběhl tak italského chemika Bellucciho. Zajímaly ho rovněž tellurické vlivy na vznik ozonu, čímž se zařadil mezi nejvýraznější představitele rané české přírodní vědy.

V letech 1871–1880 působil jako vedoucí lékárník v nemocnici Milosrdných sester, později si zřídil vlastní lékárnu – nejprve v Bredovské ulici, poté v Mariánské ulici čp. 922 (dnešní Opletalova). Svými aktivitami však výrazně přesahoval obor farmacie.

Zakladatel a hybatel české farmaceutické vědy

Alois Jandouš sehrál klíčovou roli ve vzniku a rozvoji České farmaceutické společnosti. Ta vznikla v roce 1871 jako Spolek lékárníkův českých – původně studentská a zaměstnanecká iniciativa, kterou Jandouš záhy proměnil v profesionální a vědeckou instituci otevřenou všem příslušníkům farmaceutického stavu. Díky jeho úsilí společnost vybudovala odbornou knihovnu, krystalografickou sbírku, založila fond na vydávání českých farmaceutických knih a začala vydávat odborné periodikum Časopis českého lékárnictva (1882) i Farmaceutický kalendář (1879). V roce 1875 navrhl Jandouš přejmenování spolku na Farmaceutickou společnost v Praze, dnešní Českou farmaceutickou společnost.

Veřejná činnost a zájem o hygienu

Od roku 1880 byl členem reprezentace královského města Prahy, o dva roky později byl jmenován městským radním, kde působil až do konce života. Věnoval se zejména otázkám hygieny a veřejného zdraví. Jako přísežný znalec pražského magistrátu prováděl rozbory vody, kontrolu kvality mléka a piva a publikoval práce o významu dusíkatých látek v pitné vodě. V roce 1885 vydal spis Nauka o předepisování léčiv, který shrnoval jeho praktické zkušenosti z lékárenské praxe.

Byl rovněž členem zkušebních komisí na vysokých školách – například při farmaceutických rigorózech na Karlově univerzitě – a v roce 1891 byl zvolen starostou Lékárnického grémia pro Království české.

Jeho odborné příspěvky pravidelně vycházely v odborném tisku – například v Časopise českých lékárníků, Časopise českých lékařů, Chemických listech – a přispíval rovněž do Ottova slovníku naučného, kde zpracoval farmaceutická a farmakologická hesla.

Osobnost a odkaz

Alois Jandouš zemřel bezdětný 24. července 1893. Jeho klasicistní kaplová hrobka, kterou si nechal postavit ještě za života, se stala nejen místem posledního odpočinku, ale i odrazem jeho kulturního rozhledu a smyslu pro symboliku. Výběr stylu nebyl náhodný – strohý klasicismus v sobě nese ideály racionality, vědeckého ducha i občanského étosu, které Jandouš celý život ztělesňoval.