Kaplové hrobky

Po celou dobu existence lidské civilizace byly kaplové hrobky budovány k uctění památky význačných osobností, vůdců, hrdinů, světců i milenců. Tyto monumentální pietní stavby vypovídají o umění, architektuře a estetice kultur, během kterých vznikly i o skutcích a smýšlení jejich majitelů. Kaplové hrobky poskytují krásu a posvátný prostor pro vzpomínky na ty, kteří odešli a zůstávají soukromým pietním místem pro vzpomínání těch, kteří stále žijí.

Kaplové hrobky představují architektonicky významná funerální díla. Jsou to výstavní zděné budovy s podzemní kryptou a nadzemní věží krytou kupolí či sedlovou střechou. Exteriér i interiér mívají plasticky zdobený. Typickým účelem těchto staveb bylo zbudování rodinného či rodového pietního místa. Z reprezentativních i statických důvodů jsou umístěny podél kostelních či hřbitovních zdí. Rozměry kaplové hrobky závisely na společenském postavení a finanční situaci stavebníka, její vlastnění bylo a dosud zůstává otázkou společenské prestiže. Šlechtická hrobka byla často vysvěcena na chrám, nebo byla s chrámem spojena jako hřbitovní kaple, často byly hrobky umístěny v podzemí chrámů jako samostatná krypta (například rodiny Lichtenštejnů ve Vranově nad Dyjí nebo Schwarzenberská hrobka v Domaníně). Menší kaplové hrobky bývaly vybaveny modlitebnou. 

V angličtině se pro kaplovou hrobku používá termín "mausoleum", což je odvozeno z latinského mausōlēum a řeckého  Μαυσωλεῖον (Mausōleîon). Tento termín pochází od jména Mausóla II., perského satrapy, despoty a vojevůdce, jehož kaplová hrobka v Halikarnassu (dnes Bodrum, Turecko) byla jedním ze sedmi divů starověkého světa.

V Římské říši se často nacházely v nekropolích nebo podél cest. Na via Appia Antica za Římem se zachovaly ruiny mnoha soukromých kaplových hrobek. Vedle mauzolea v Halikarnassu je dalším divem světa Tádž Mahal v Indii. Obrovské mauzoleum z bílého mramoru vytvořil císař se zlomeným srdcem, aby si připomněl svou milovanou ženu. V Izraeli, ve starém městě Hebron, je Abraham pohřben v komplexu zvaném Jeskyně patriarchů. Nedaleko v Jeruzalémě se v Chrámu Božího hrobu dodnes nachází prázdný Ježíšův hrob.

S rozvojem civilizace si šlechta a majetní lidé přáli být pohřbeni v mauzoleu podobného stylu, jen menších rozměrů. V Evropě si kaplové hrobky získaly největší oblibu v 18. a zejména v 19. století, kdy byly velmi často stavěny v romantizujícím neogotickém slohu. Pohřebištěm proslaveným množstvím uměleckých kaplových hrobek je milánské Cimitero Monumentale. V Rakousku-Uhersku se na kaplové hrobky specializovali renomovaní architekti jako například Antonín Wiehl, vídeňský architektonický ateliér Fellner & Helmer, či později Jan Kotěra nebo Josef Gočár. Tito významní tvůrci považovali funerální architekturu za zajímavou disciplínu. V Čechách a na Moravě vznikaly na hřbitovech od roku 1789. Hrobky šlechtické mimo území hřbitova jsou i staršího provedení. S modernizací pohřební tradice prostřednictvím kremace počátkem 20. století, kdy přestalo být nezbytné počítat s rakvemi a jim odpovídajícím prostorem, se od staveb výstavných hrobek začalo vzhledem k jejich finanční náročnosti upouštět. Současné rodinné hrobky tak mohou obsahovat jak krypty pro uložení rakví, tak kolumbária pro uložení většího počtu uren.

Kaplové hrobky zůstávají výjimečným místem posledního odpočinku zesnulých i soukromým pietním prostorem pro pozůstalé, kteří chtějí mít klidným a osobní vzpomínkový prostor. Jsou to prvotřídní nemovitosti pro ty, kdo nehledají levný, finančně nenáročný způsob likvidace ostatků (jako je kremace), ale touží po skutečně důstojném místě na věčnosti. Počet kaplových hrobek i možnosti jejich nové výstavby jsou velmi omezené. Na pražských Olšanských hřbitovech se nachází zhruba 25000 hrobek, 65000 hrobů, 20000 urnových hrobů, 6 kolumbárních zdí, avšak jen necelých 120 kaplových hrobek. Představují proto rovněž velmi zajímavou investiční příležitost.

Zajímavost: Kaplová hrobka si zahrála v celovečerním filmu s Jamesem Bondem "Není čas zemřít" (2021).